Šamanští faciltátoři aneb jak si přivlastňujeme, co nám nepatří

Nedávno jsem byla na jednom festivalu, kde na mě vykoukla holčina, která sama sebe představovala jako šamanskou faciltárku, protože zrovna absolvovala nějaký výcvik.

Usmála jsem se a vzpomněla jsem si na slova své kamarádky Rity Huni Kuin, která mi vyprávěla, jak je, domorodé lidi, mrzí, jak se lidi pasují do rolí šamanů a léčitelů, aniž by vlastně pořádně věděli, co to slovo znamená. 

“Lidi tady často přijedou do Amazonie a stráví tady s námi nějakou dobu. Přijdou do vesnice a tvrdí, že chtějí poznat naší kulturu. Někdy podstoupí nějakou delší dietu a pak odjedou z vesnice a pasují se do role velkého šamana.” 

“Koupí si členku s peřím a myslí si, že už vědí všechno. Člověk si však nevybere být šamanem. To ho vybere velký duch, když je ještě malý”, pokračuje ve svém vyprávění Rita.

“A potom začnou třeba pracovat s přírodními medicínami. Začnou je zneužívat a pak se třeba někdy i někomu něco stane. A naše kultura, naše tradice, zvyky a naše medicíny jsou pak považované společností za něco špatného. A děje se to právě díky těmto lidem, kteří nemají dostatečný respekt a pokoru. Kteří si myslí, že v džungli absolvovali nějaký kurz a získali certifikát a teď si můžou dělat, co chtějí.”

A já se musím smát. V dnešní době se roztrhl pytel se spirituálními tréninky. Stačí jenom zaplatit a můžete být šamanští facilitátoři. Z přirozených věcí děláme byznys. Vše chceme rychle a instantně. Žijeme v konzumní době a děláme konzum téměř ze všeho. Myslíme si, že si všechno můžeme koupit a být vším. V současné době máme před sebou neustále miliony možností. Stačí zaplatit a můžete být třeba šamanem či léčitelem. Či léčit lidi pomocí nějaké super zázračné pradávné techniky, která se zrovna záhadně objevila.

A zapomínáme tak na přirozený chod věcí a života. A taky na to, že opravdové věci se nedají koupit. To, co je naše, k nám přijde samo a nikdo nám nemůže nikdy vzít. A pokud se máme něco naučit, tak nás tomu život vystaví. Vše má však svůj čas a přirozený řád a je potřeba přistupovat k těmto věcem s obrovskou mírou pokory.

Spousta věcí, které jsou nám prezentovány jako dobré či prospěšné, jsou tak často vytvořeny pouze za účelem zisku a nejdou doopravdy ze srdce. To opravdové se nedá koupit a zároveň má nevyčíslitelnou hodnotu. Jedině v našem srdci můžeme cítit, kdo to s námi myslí doopravdy upřímně.

Je krásné, že se snažíme pochopit tradiční kultury a domorodé kmeny. Důležité však je, nechat je mluvit a zkoumat, co doopravdy chtějí. Nepřivlastňovat si jejich tradice za ty naše. Tomu se říká kulturní apropriace. 

Můžeme se inspirovat. Sdílet dále to, čemu skutečně věříme. Ale dělat vše s respektem a pokorou. Požádat o povolení a nechat se vést svou intuicí.

Často odcházíme od konzumního světa, protože nám začne docházet, že současný systém rozhodně není nastavený tak, aby nám pomáhal k vnitřnímu štěstí a radosti. Začneme se tak obracet ke spiritualitě a hledáme něco víc, hledáme smysl toho všeho. Chceme pochopit, proč jsme tady přišli a chceme se ujistit, že máme nějaký hlubší smysl života, než jenom chodit do práce a pak umřít.

Ovšem nevědomky pak často kontaminujeme právě to přirozené, které hledáme. Ze všeho děláme byznys a to, od čeho jsme se snažili odejít, si naopak neseme s sebou na zádech a předáváme to dále. Je to jako kdybychom přišli k čistému průzračnému jezeru vody a začali ho kontaminovat.

Video od Rity Huni Kuin, která mluví na toto téma zde: