Setkání v Xingu aneb kde se prolínají světy

Na konci května 2023 se konalo unikátní setkání a kterého Cura da Floresta měla tu čest být součástí. 

Jednalo se o setkání pořádané organizací Rede Terra do Meio, což je organizace, která sídlí ve místě Altamira, v brazilském státě Pará.

Tato organizace propojuje domorodé kmeny z národního parku Xingu (více o národním parku Xingu zde – odkaz na link o kmenech) a další obyvatelé džungle se světem. 

Oblast Xingu je oblast podél řeky Xingu a kde už po staletí probíhá spoustu střetů – jak mezi domorodými lidmi, tak mezi riberinhos.

Když jedete hlouběji a hlouběji do džungle, je to jako kdyby se džungle stávala mnou a já jí. Rozdíl mezi mnou a nekonečnou řekou se rozlévá a já pomalu začínám dýchat jako řeka, která teče pode mnou. Cesta trvá dva dny, takže mám spoustu času na přemýšlení. Na reflekci. Nejenom na sebe refrakci, ale také na to, co vlastně vytváříme. 

Jedu na sraz do džungle, který se odehrává daleko od civilizace. Se mnou na lodi sedí představitelé velkých společností, jako například Havaianas, Orignes do Brasil, Atina a další.

A já reflektuji a přemýšlím. Vnímám, jak se jako lidi snažíme vytvořit systémy, které by napravili, to, co jsme všechno zničili a přetvořili. A ptám se sama sebe – pomáháme doopravdy? Nebo jenom vytváříme další materialistický systém a schéma, do kterého se pomalu ale jistě zapojujeme a zároveň do něj zamotáváme tradiční komunity, jako indiány, quilomboly, a riberinhos. 

Neberem si od nich jenom energii? A neděláme to stejné s indiány?

Za příslibem “lepšího života” se snažíme zapojit je do našeho ekonomického systému a často jim tak nevědomky bereme jejich sílu. A vyvoláváme tak v nich pocit závislosti, tak jako to děláme sami se sebou.

Vytvořili jsme si tolik struktur, schémat, plánů produkty – až jsme zapomněli často na prostou radost a jednoduchost bytí. 

Co je ale ta správná cesta?

Jak pomoct a přitom ostatním nebrat sílu, ale právě naopak – umožnit lidem, indiánům a tradičním komunitám stoupnout si do své síly.

Amazonie a příroda trpí, protože trpíme my. Protože se odpojujeme jeden od druhého, od přirozená a divokosti uvnitř nás. A čím více jsme odpojeni sami od sebe, tím více se odpojujeme i sami od sebe. 

Každá cesta do Amazonie je hlubší a hlubší. Každá cesta mi pomáhá odkrývat další částí sebe a loupat vrstvy, které už mi dále neslouží.

A proto vás beru s sebou. Na výlet do Xingu, do Amazonie, centra světa. Na místo, kde se střetávají světy a kultury. Kde se střetává to tradiční s moderní civilizací. 

Čím více jedeme hlouběji, tím více se rozpadají bariery mezi mnou a tebou. Mezi tebou a přírodou. Mezi námi.

Pojdˇme se společně ponořit hlouběji do džungle. Naše společná cesta začíná. Pojďme najít rozdal mezi přirozeným využíváním přirozených zdrojů a exploatací. Hranice je často totiž velmi tenká. Hranice toho, kdy si bereme víc než potřebujeme a kdy jednáme v synergii. Hranice toho, kdy prodáváme krev Amazonie, jako vzácné oleje, které pak mícháme s chemickými přísady. 

Hranici opravdového a toho, co se jenom tváří jako to opravdové. Hranici reality a skutečnosti.

1. Den Srazu v Xingu

Po dvou dnech cesty jsme konečně dorazili na místo. Nacházíme se v místě, které se jmenuje Reserva Extravista do Rio Anfriosinho. Na místě se nachází několik představitelů z indiánských kmenů, riberinhos, což jsou brazilští obyvatelé, kteří se přistěhovali do džungle za účelem práce na polích se seringou a už zde zůstali a přivlastnili si tradiční způsob života domorodých kmenů (více o riberinhos zde).

Přijíždíme téměř večer a já jsem ubytovaná v otevřeném prostoru s indiány z kmene Xipaya. Téměř všichni ostatní účastníci setkání jsou ubytováni pohromadě a já mám tu čest být společně s indiány. Krása. Pověsím si svou houpací síť vedle jedné indiánské rodiny a na chvíli si lehnu. Když v tom ke mě přijde krásná indiánská žena a tučně si semnou povídat. Její jméno je dona Lucia a je z kmene Xikrin. 

“Já jsem zdravotní sestra v naší vesnici, kterou jsme založili. Naučila jsem se chodit v systému a v moderním světě – zároveň však znám všechny tradiční bylinky a medicíny z pralesa. Sloužím jako lékárnice pro můj lid, ovšem nedávám jim žádné chemikálie. Pozoruji, co zapříčinilo jejich nemoc. Co se s nimi děje. Léčím je přírodně. A jenom, když je už opravdu zle, když už je něco opravdu hodně hluboko, tak jim dám třeba antibiotika. Ale velmi výjímečně.

Začali jsme si zvykat na rychlost moderní medicíny, ale nevidíme pak její následky. Třeba paracetamol velmi rychle ničí žaludek. Další chemikálie pak napadají naše játra a další orgány. Studovala jsem to a pozorovala jsem to celý svůj život. 

Mom snem je založit uprostřed džungle takovou nemocnici přírodní medicíny, kam by lidi jezdit. (Pozn. Lidé z oblasti Xingu nepracují s přírodními medicíny typu Ayahuasca, Rapé či Sananaga)

Byly by to takové lázně v příordodě, kde si může každý odpočinout a regenerovat se.